Jedináček nevyžaduje speciální zacházení

21.11.2015 07:37

Autor: Gabriela Bachárová , Zdroj: Archiv MÁMA a já

Jedináček nevyžaduje speciální zacházení

Že je někdo jedináček, o něm ještě nic nevypovídá. Hlavně to o něm nevypovídá nic špatného. Arogantní může být i člověk, který měl tři sourozence. A naopak jedináček se může klidně vyznačovat nesobeckostí a přizpůsobivostí. Záleží to na jeho povaze a samozřejmě na výchově. Dobře vedený jedináček je určitě psychicky vyspělejší a odolnější a mívá lepší vztahy s ostatními lidmi než děti z vícečetných rodin, které ale neměly tu správnou výchovu. A to je určitě dobrá zpráva pro všechny, kdo jsou – ať už dobrovolně, nebo ne – rodiči jen jednoho dítěte.

Mít jen jedno dítě. Pro a proti:

Výhody

  • rodiče mají na dítě čas a mohou mu věnovat hodně pozornosti
  • mít jedináčka je bezpochyby finančně méně náročné než investovat do dvou nebo tří dětí
  • pečovat jen o jedno dítě pro rodiče znamená více času na oddech a vlastní koníčky
  • matky jedináčků mají více prostoru pro rozvíjení své kariéry


Nevýhody

  • jedináčkovi mohou chybět další děti v rodině
  • sourozenci si hrají společně, jedináček vyžaduje více pozornosti od rodičů
  • větší úzkostnost, to je jev, který častěji trápí rodiče jedináčků
  • extrémní citová vazba na dítě a přehnaná ochrana, což může později vést ke snaze znemožnit mu osamostatnění


4 rady pro rodiče jedináčků

  • setkávejte se často s příbuznými a přáteli, kteří také mají děti
  • podporujte přátelství mezi vaším dítětem a jeho vrstevníky
  • vyvarujte se přehnané koncentrace na potomka a na jeho výkon
  •  učte dítě samostatné hře a práci

 



Jak by se měli rodiče k jedináčkovi chovat, aby zmírnili nevýhody toho, že nemá sourozence?

Odpovídá PhDr. Alena Javůrková, Ph.D, klinická psycholožka, vedoucí oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze:

„Výchova jedináčka je z psychologického hlediska stejná jako výchova jiných dětí. Psycholog Kurt Lewin a další autoři rozlišují následující styly výchovy: Autokratický, dominantní či autoritativní styl – pro tento styl jsou typické především příkazy a tresty, malé pochopení pro děti, jejich potřeby a přání a také pro jejich individuální odlišnosti. Děti tak mají malý prostor pro samostatné rozhodování a jednání. Často se stávají závislými na pochvale, snaží se na sebe upoutat pozornost a může také docházet k růstu agresivity. Tento styl vychovává submisivní, závislé a málo iniciativní osobnosti.

Liberální styl se dá také popsat jako slabé vedení. Děti vedené v tomto stylu jsou řízeny jen velmi málo nebo vůbec, nejsou na ně kladeny téměř žádné požadavky, a pokud přece jen ano, není kontrolováno jejich splnění. Důsledkem takového výchovného stylu může být to, že děti vykazují velmi nízký výkon, jejich pozornost bývá roztříštěna a povaha nemá příležitost se rozvíjet.

Demokratický styl, nazývaný i jako kooperativní, bývá často označen jako nejvhodnější. Rodič méně přikazuje než u stylu autokratického, dítě spíše podněcuje k samostatné činnosti a podporuje jeho iniciativu. S dětmi se často diskutuje, rodič má tedy větší přehled o jejich přáních, potřebách a individualitě, a má tak pro ně větší pochopení. Rodiče na děti působí spíše vlastním příkladem než spoustou příkazů. Jako nejlepší bývá tento styl volen proto, že vytváří příznivou citovou atmosféru a důvěru mezi lidmi. Nejvíce pomáhá rozvíjet sociálně zralou osobnost. A je jedno, jestli je to jedináček, nebo má kopu sourozenců.“

 

Zpět