Koktá Vaše dítě?

21.11.2015 07:44

Autor: Marta Dlouhá, zdroj: Máma a já

Koktá Vaše dítě?

„Ma ma ma mami, déééj mi bo bo bo bonbon,“ žadoní vaše dítě a vám puká srdce.

Kdy už to trápení skončí?

Každopádně ne ze dne na den, protože úprava koktání je běh na dlouhou trať.
Odstranění tohoto druhu řečových problémů vyžaduje kromě dlouhého času i úzkou spolupráci rodičů, dítěte a odborníků (logopeda, psychologa, příp. neurologa). Žádná zázračná pilulka na něj totiž zatím bohužel neexistuje.

Navíc v Česku dokonce přibylo lidí trpících touto poruchou. Současné statistiky říkají, že přibližně 5 % dětí někdy v životě koktá déle než šest měsíců. V 1 % se vyskytuje přetrvávání koktání do dospělosti. Zatímco před patnácti lety koktalo něco přes sto tisíc dětí i dospělých, dnes je to téměř sto padesát tisíc!

Zatím víme pouze to, že koktání je příznakem nedostatečně vyvinutého nervového systému a jeho vznik podmiňuje i dědičnost. „Hlavním důvodem nárůstu je dnešní uspěchaná doba a všudypřítomný stres,“ míní Ilona Kejklíčková z brněnské specializované kliniky Logo. „Rodí se stále více dětí s ne zcela dobře vyvinutým nervovým systémem,“ doplňuje.


Postiženi jsou v daleko větší míře chlapci, dívkám totiž dospívá nervová soustava dříve. Pro koktavé děti (balbutiky) představuje jejich vada velkou psychickou zátěž i nemalé svalové úsilí. Často velmi citlivě reagují i jejich rodiče.

 

  • Co uvádí literatura?

Koktavost je porucha řeči, při které dochází k nedobrovolnému přerušení řeči, a to opakováním hlásek, slabik, slov, nebo prodlužováním hlásek. Při vzniku koktavosti může sehrát svoji roli dědičnost, vliv sociálního prostředí, psychické osobnosti dítěte, orgánové odchylky (např. narušení některých mozkových struktur) a jiné. Koktavost se vyskytuje v každém věku, nejvíce však v předškolním věku. Existuje vícero typů koktavosti a podle toho, o jaký typ se jedná, zvolí logoped vhodnou terapii.


Maminka Monika, syn Ondřej a jejich příběh:

„Přestože jsem vždy milovala filmovou pohádku ,Šíleně smutná princezna‘, koktající Kokoška mi ji dokázal pěkně zošklivit,“ říká Monika. „To ale pochopitelně až v době, co náš syn Ondra začal ve čtyřech letech koktat. Nejprve opakoval slabiky, jako ma-ma-ma-mami, přičemž se dokázal zaseknout a ,ma‘ opakovat za sebou i dvacetkrát. To jsem to většinou nevydržela a doplnila větu za něj, i když se to nemá.

Pak nastoupilo období, kdy protahoval slabiky a například se ptal: ,Kóóólik je hóódin?‘ nebo ,Cóóó budeme děělat?‘ To už jsme chodili na logopedii, kde nás paní doktorka učila pracovat s dechem, vyslovovat měkce začátky slov a mluvit poněkud zvolna. Ondru to moc nebavilo, a i když jsme se denně snažili vše procvičovat, situace se příliš nelepšila. Spíš právě naopak.

Vzpomínám si, že když jsme byli na silvestra s několika rodinami a malými dětmi na horách, děti si pro nás připravily divadlo. Ondrovi bylo tehdy sedm a při vystoupení nebyl schopen vůbec dokončit některá slova. Škubal hlavou, na krku měl naběhnuté žíly a v obličeji křeč. Moc se snažil, ale nešlo to ven. Bylo mi ho tenkrát strašně líto.“

„Zajímavé bylo, že se mu děti v jakémkoli kolektivu, kde se pohyboval, nesmály a neopičily se po něm. Velmi rozumně k němu přistupovala i paní učitelka na základní škole, kterou měl naštěstí až do páté třídy. Když přišlo těžší období a mluvil hůře, tak ho třeba vůbec nezkoušela ústně před celou třídou a počkala, až bude opět více v pohodě. Horší a lepší časy se střídaly a my nechápali logiku dění. Třeba celé léto mluvil hezky a od října do prosince to byla katastrofa.

Každopádně se řeč zhoršovala v závislosti na nemocech – bral často antibiotika na záněty průdušek. Zpočátku jsme si také mysleli, že Ondra koktá kvůli své o dva roky mladší sestře, která byla velmi upovídaná. Jeho problémy totiž odstartovaly v době, kdy ona začala souvisle mluvit. Navíc máme koktání v rodině, koktala i moje sestra na základní škole a teď koktá i její desetiletý syn.“

„Na radu naší poslední logopedky, se kterou jsme byli spokojeni, jsme se snažili zklidnit denní režim, což ovšem bylo dost obtížné, protože jsem ráno spěchala do práce, po práci pro děti a o víkendech jsme často vyráželi s celou rodinou na chalupu nebo na výlety, což nám lékaři také nedoporučovali. Prý bychom neměli měnit prostředí.

Postupem času jsem došla k názoru, že lékaři nám už asi nepomohou – chodili jsme na EEG biofeedback, což nás stálo asi 15 000 Kč za 30 hodin sezení, navštívili jsme i dva neurology a celkem čtyři logopedy. Někteří z nich nám předepsali homeopatika nebo léky na zklidnění. Nic výrazně nepomáhalo. Doma jsme se s manželem snažili mluvit na Ondru i mezi sebou pomalu s měkkými začátky slov, ale většinou jsme zase sklouzli k běžné mluvě. Na náročnější školu mezi nové děti jsme ho nenutili, aby se příliš nestresoval. Když bylo Ondrovi dvanáct, jeho řeč se začala pomalu lepšit a dnes, ve čtrnácti, už mluví docela plynule. Občas se zadrhne jen při hovoru do telefonu nebo když mluví před mnoha lidmi.“

 

  • Kde hledat pomoc?

Jestliže máte podobné problémy, nenechávejte věcem volný průběh. Koktání se sice zbaví 50–80 % dětí dříve, než dospějí, ale může se také zhoršit až do stavu, kdy dítě nebude schopné promluvit.

Vyhledejte logopeda, který má zkušenosti s úpravou koktání dětí a řídí se nejnovějšími poznatky. K němu pak pravidelně docházejte, i když budete mít dojem, že se výsledky nedostavují. Nebojte se, vše se do dětského mozku ukládá jako do počítače a postupně se zúročí.

 

  • A jak je to s léky – podávat, nebo nepodávat?

 „Léky ordinované na foniatrických klinikách, případně neurology nebo psychiatry, mají pouze zklidňující účinek. Krmit léky dítě ve vývoji by mělo být vždy na pováženou, stejně jako zásahy hypnózou, léčbou kyslíkem a podobně. Může dojít až k poškození dítěte, například vyvoláním epileptického záchvatu,“ říká docentka Alžběta Peutelschmiedová z katedry speciální pedagogiky Univerzity Palackého v Olomouci.

„Problematické jsou také nabízené ‚čisté přírodní produkty‘, fungující v lepším případě jako placebo. Diskutabilní vidím i alternativní metody, jako EEG biofeedback nebo metodu One brain. Většinou hodně slibují, ale tím to také končí, opominu-li obvykle značné finanční náklady,“ doplňuje.

 

  • Nepodléhejte panice

Každopádně nesvalujte vinu za koktání vašeho dítěte na sebe. Nikdy by nezačalo koktat poté, co se polekalo Mikuláše, psa nebo strašidelného filmu, kdyby nemělo ke koktavosti dispozici. To by jinak po nejrůznějších válkách, při kterých děti prožívají psychická traumata, musely vznikat celé epidemie koktavosti.

Projevy plynulosti dětské řeči můžete maximálně zlepšit nebo zhoršit. Poradit obecně koktavým je úkol nevděčný, protože je tato vada řeči velmi individuální – neexistují dva stejní balbutici.

Rozhodně doporučujeme upravit vaše chování k dítěti podle dvanácti rad paní docentky Peutelschmiedové, které vycházejí i ze zahraničních zkušeností. Jejich dodržování je rozhodně účinnější než putování od jedné „zaručené“ terapie ke druhé s následným trpkým zklamáním. A pokud vaše dítě slyší často poznámky typu: „Jé, ty koktáš!“, poraďte mu, ať odpoví: „Jasně, koktám a dej si pozor, je to nakažlivý!“

Vy sami si užívejte chvilky, kdy vaše dítě šeptá, zpívá nebo si mluví samo pro sebe. To se pak koktání neprojevuje.



Tucet rad, jak se chovat ke koktavému dítěti

  • Snažte se, aby se na řeč úzkostlivě nesoustředilo. Neříkejte: „Nadechni se!“, „Rozmysli se, co chceš říct!“, „Řekni to ještě jednou!“. Škodlivá je dokonce i pochvala „Dnes jsi ale pěkně mluvil!“. Znamená, že včera to bylo horší.
  • Dívejte se dítěti do očí, když mluví, nedávejte najevo svou netrpělivost (poklepáváním prsty). Dávejte dítěti znát, že vás zajímá, CO říká, a ne JAK to říká. 
  • Nenuťte dítě, aby se řečově předvádělo před příbuznými nebo před známými. 
  • Buďte na ně stejně nároční jako na jeho sourozence. 
  • Nenapovídejte dítěti slova. Nevíte, co chce přesně říct, zvyšujete jeho napětí a úzkost. 
  • Nepřerušujte dítě v řeči, ani ho nepopohánějte. 
  • Počítejte se zhoršením řeči v náročných dnech a situacích – při nemoci, stresu, na jaře. 
  • Snažte se sami stále mluvit klidnějším způsobem, pomaleji, relaxovaně (nejlépe s měkkým hlasovým začátkem, ale to chce odbornou poradu). 
  • Pomáhejte dítěti rozvíjet jeho záliby – mělo by být v něčem dobré. Posilujte citové vazby, zaveďte do jeho života přiměřený řád a pravidelnost. Neznamená to ovšem absolutní zákaz televize nebo omezení sportovních aktivit, dítě by s cítilo něčím jiné. 
  • Neobcházejte koktavost jako tabuizovaný problém, dítě by mělo mít pocit, že s vámi může z vlastní vůle kdykoliv o svých řečových problémech mluvit. 
  • Udržte koktavost alespoň na aktuální úrovni, nedovolte narůstání příznaků. 
  • Rozhodující je psychická pohoda vašeho dítěte – zahrnujte ho „vitamínovou“ léčbou povídáním rytmizovaných říkanek, písniček, aniž byste na něm vynucovali aktivní účast nebo opakování („A teď ty!“).

 
Jak poznáte opravdu kompetentního a dobrého logopeda?

  • Mluví s vámi o problematice koktavosti a možnostech terapie otevřeně.
  • Neslibuje „zázračný lék“, který vašemu dítěti rychle pomůže.
  • Přenáší část zodpovědnosti za úspěch v terapii i na rodiče a dítě, protože pro odstranění koktavosti je potřeba spolupráce rodičů a okolí (rodiny, školy) s odborníkem.
  • Neobviňuje rodiče jako původce problému, ale hledá konstruktivní řešení (poskytuje rady, návody).
  • Volí terapii přiměřenou věku dítěte a jeho schopnostem a osobnosti.
  • Motivuje dítě i rodiče realizovat určené cvičení také doma, a to denně, protože učit se plynule mluvit je jako učit se chodit. Je třeba to denně trénovat. 
  • Snaží se, aby byl průběh terapie hravý a pro dítě zábavný.

Vyhněte se těm, kteří:

  • slibují rychlé a trvalé výsledky,
  • přenášejí veškerou odpovědnost na dítě a na rodiče, 
  • obviňují rodiče jako původce koktavosti dítěte, 
  • vyžadují provádění dechových cvičení vestoje – nejlépe s rukama v bok a palci dopředu – to aby se rozšířil hrudník, 
  • kladou důraz na délku vydechovaného proudu vzduchu, 
  • nacvičují řečové stereotypy – pozdravy, poděkování, případně krátké veršovánky pro různé situace společenského styku, 
  • vyžadují pouze nacvičenou reprodukci pohádek a příběhů nebo popisy obrázků bez zaváhání, pomlk a běžných řečových obratů, 
  • vyžadují po dobu terapie řečový klid, to znamená, aby dítě po dobu několika týdnů mluvilo jen s matkou a terapeutem, 
  • mluví o vadě řeči neosobně a v přítomnosti dítěte předškolního věku (u starších školáků je tomu naopak, ti sami určují, chtějí-li s terapeutem hovořit),
  • nejsou za všech okolností přirozeně laskaví a neztotožní se s dítětem, 
  • jsou oblečeni v respekt vzbuzujícím bílém plášti

 

  • Tři stupně koktavosti:


Lehký – opakování prvních hlásek a slabik (k-k-k-kolo, ma-ma-máma)

Středně těžký – tvrdé hlasové začátky a protahování slabik (áááno).

Těžký – dítě se není schopno téměř domluvit, snaha bývá často provázena nadměrným úsilím (tiky, záškuby hlavy i těla) a vegetativními projevy (nadměrné pocení, červenání se). Může se vyvinout až logofobie, kdy dítě rezignuje a raději nemluví vůbec.


V literatuře se můžete setkat s různými způsoby dělení koktavosti, ale v praxi se jeví jako nejpřehlednější následující členění:

  • Vývojová neplynulost. Objevuje se v období mezi 2.–5. rokem života dítěte. Jde o neplynulost, která se projevuje opakováním vět, slov, případně slabik. Toto období trvá většinou méně než 6 měsíců. Jde o přirozenou součást vývoje řeči, tedy nejde o koktavost. Při používání správného komunikačního stylu v rodině neplynulost z řeči dítěte pomalu vymizí. Pokud však víte o nějakých faktorech (dědičnost apod.), které by mohly ohrozit plynulost řeči dítěte, je vhodné navštívit logopeda a nechat si poradit. Rozlišit pravou koktavost od vývojové neplynulosti dokáže jen odborník.
  • Začínající koktavost. Je charakteristická pro předškolní věk (mezi 2,5.–6. rokem). Dítě se zakoktává (opakuje hlásky, slabiky nebo je prodlužuje) a občas může být jeho řeč provázena tiky ve tváři, či jiné časti těla. Jestliže rodiče navštíví odborníka už v raném věku (nejpozději půl roku od objevení se neplynulosti v řeči) a společně realizují terapii, jejich dítě má velkou šanci na odstranění nebo snížení projevů koktavosti.
  • Fixovaná koktavost. U dětí ve školním věku mluvíme už o fixované koktavosti, neboť vlivem času a některých činitelů (nepříznivé školní prostředí, výsměch ze strany vrstevníků, nepřijetí dítěte do skupiny...) se projevy koktavosti upevňují a zhoršují. Dítě má nejen obavu z komunikace, z odpovídání ve škole, ale výrazně se zvyšuje i nadměrná námaha (např. nadměrné mrkání očí, zvláštní pohyby tváře, či celého těla) při řeči. Samozřejmě na tuto situaci a těžkosti reagují rodiče velmi citlivě.
  • Chronická koktavost. Je charakteristická zejména pro adolescenty a dospělé. Přetrvává od dětství a příznaky jsou v různém stupni a rozsahu.

Dvě kritická období:

Třetí až čtvrtý rok – doba, kdy dítě začíná mluvit ve větách. Schopnost mluvit se opožďuje za schopností rozumět. Dítě několikrát za sebou opakuje to, co již řeklo (slabiky, slova a často i celé krátké věty). Jestliže opakuje větší celky, je pravděpodobné, že koktat nebude. Jestliže opakuje slabiky nebo jednotlivé hlásky nebo na začátku slova na hlásku výrazně tlačí, je lépe vyhledat odborníka.

Nástup do školy. Jen málo dětí začne koktat později, například v pubertě.

  • Co ovlivní průběh terapie?

Průběh terapie je velmi náročný. Vyžaduje pravidelné schůzky (ideálně jednou týdně), důslednost při realizování domácích cvičení a trpělivost, pokud se zlepšení řeči dlouho nedostavuje. Pro koktající děti je charakteristické, že se objevují období, kdy se řeč zhorší a dítě koktá víc než jindy. Naopak, po čase se obvykle dostaví období výrazného zlepšení plynulosti řeči. Tato období se často střídají, ale není třeba se toho bát, nýbrž dál pokračovat ve spolupráci s logopedem.
 

  • Bude koktavost odstraněna?


Odpovědět na tuto otázku je velmi náročné. Na základě výzkumů se vyhlídky na odstranění koktavosti zvyšují, když:

  • se terapie realizuje hned v začátcích problému s koktáním (hlavně do 1 roku od objevení se prvního koktání),
  • se snižuje počet „zakoktání“ v průběhu 12 měsíců od vzniku koktavosti,
  • je dítě ženského pohlaví,
  • má dítě příbuzné, kteří nekoktají, protože byli vyléčeni z koktavosti,
  • dítě má dobré jazykové a artikulační schopnosti,
  • dítě dosahuje výborné skóre v neverbální složce inteligence,
  • je dítě bezstarostné a asertivní.

Na druhé straně však existují i faktory, které můžou ovlivnit výsledek terapie v nepříznivém smyslu. Pravděpodobnost, že bude koktavost odstraněna, se snižuje, když:

  • koktající dítě má i jiné odlišnosti v řeči, např. opožděný vývoj řeči,
  • se v rodině vyskytla koktavost (dědičné faktory ukazují na dlouhodobou terapii),
  • terapie začala pozdě,
  • dítě má těžkou formu koktavosti,
  • mají rodiče anebo samotné dítě příliš vysoké cíle,
  • byly zjištěny orgánové odchylky centrálního nervového systému,
  • byly zjištěny odchylky v psychomotorickém vývoji dítěte,
  • dochází k náhlým změnám v kvalitě života,
  • dochází k neurotizaci dítěte.

Věděli jste?
 

  • 22. říjen je Mezinárodním dnem porozumění koktavosti.

Koktavost (balbuties) zatím patří k nerozřešeným záhadám. Předpokládá se, že k ní vede souhrn několika příčin a nepříznivých faktorů. Probíhají výzkumy biochemických procesů v mozku, elektrické aktivity mozkových hemisfér, zkoumají se hladiny určitých látek v krvi a podobně. Asi nejrozšířenější názor mezi odborníky je, že v pozadí koktavosti je odchylka v regulaci některých mozkových center.
 

  • Při vzniku se předpokládají i genetické vlivy, 50–75 % koktajících má aspoň jednoho člena rodiny, který rovněž koktá.
  • Ve světě je téměř 100 miliónů koktajících lidí, kteří mají svoji asociaci a listinu práv a povinností.
  • Podle statistik Mezinárodní asociace koktajících se úplně léčbou zbaví koktání okolo 10 % lidí, 80 % řečovou chybu zmírní na minimum a u 10 % nepomáhá nic.
  • Říká se, že koktání je příznakem vysokého intelektu. Prý to potvrzuje velké rozšíření tohoto zdravotního a psychického problému zejména ve vyspělých státech a naopak, téměř absenci např. na africkém kontinentě. I lidé, kteří koktáním trpěli, dosáhli pronikavých úspěchů.
  • Koktal například i filozof Aristoteles, vědci Isaac Newton a Charles Darwin, spisovatelé Jean-Baptiste Moli?re, Charles Dickens a Lewis Carroll, politik Winston Churchill a mnozí jiní.
  • Rovněž Bruce Willis jako teenager hodně koktal a ze svého handicapu měl veliký mindrák. Chodil na logopedii, ale k vyléčení mu nakonec pomohlo něco jiného: „Klíčový zvrat v mojí léčbě nastal, když jsem začal hrát. Na jevišti jsem se totiž nezakoktával. Bylo to jako zázrak.“ Podobně v dětství či dospívání koktala i Marilyn Monroe, Anthony Quinn, Rowan Atkinson nebo Gérard Depardieu.

 Tip: Vtip na účet vlastní řečové chyby může vyvolat ve společnosti uvolňující výbuch smíchu a dobrý pocit veselí pro všechny zúčastněné. Malcolm Fraser, zakladatel Americké společnosti koktavých, radí: „Inzerujte svoji chybu řeči! Přináší to pocit osvobození. Vždy, když se vám naskytne možnost s někým hovořit o své koktavosti, mluvte o tom.“

Knihy o dětské koktavosti:

  • Koktavost u dětí školního věku, Carl W. Dell, Paido, Brno, 2004
  • Někdy koktám, Eelco de Geus, Paido, Brno, 2002
  • Čtení o koktavosti, Peutelschmiedová A., Portál, 1994
  • Koktavost a vaše dítě, Conture E. G. a kol., Votobia, 1994
Zpět